22.1.2022 sa dožíva profesor Milan Zelený 80 rokov. Teším sa a zároveň som smutný, že nás pandémia oddelila a toto jubileum nemôžeme osláviť spolu. Tu je niekoľko pozdravov a gratulácii, ktoré pripravil Roman Dvořák v MM Spektre.

Milan mi v týchto dňoch napísal z USA. Je v plnom pracovnom nasadení, pripravuje publikácie a vedie časopis Human Systems Management. Po jeho oslave s rodinou pripravujeme spoločnú on line diskusiu o budúcnosti a zmenách, ktoré prebiehajú okolo nás.

Milan Zelený ma učil stratégiu prvého kroku, rozlišovanie znalostí a informácií, fungovanie podniku ako živého organizmu. Pochopil som, že stratégia nie je popis akcie, ale akcia samotná. Spoločne sme rozvíjali metodiku tvorby stratégie ZIPFES. O tom, ako tvoriť stratégiu v dobe chaosu budeme hovoriť na prvom seminári Inovato 8.2.2022 v Piešťanoch.

Kedysi sme spolu napísali aj takúto knihu:

to_vam_byl_divny_svet

Veľa zdravia Milan a ďakujem za všetko.

Prof.Milan-ZELENÝ-RESPEKT-otázky-7-3-1

Toto napísal Milan Zelený o úspechu:

Jsou dva druhy úspěchu: vnější a vnitřní. Vnější úspěch je ten, který definuje a hodnotí vaše okolí, jako např. veřejnost, profese, trh, fanoušci nebo různé instituce. Vnitřní úspěch si definujete a oceňujete sami jako jedinci, osoby a osobnosti. I když se oba druhy úspěchu často prolínají, nejsou zdaleka totožné. Profesionál, vnímaný okolím jako úspěšný člověk, může sám sebe považovat za propadlého – za zklamání a prohru. Ale i naopak: mnozí vnitřně úspěšní lidé jsou neúspěšní podle vnějšího soudu okolí.

Zatímco vnější úspěch je obvykle chápán jako dosažení specifického cíle a měřen podle jednoduchých a průhledných kriterií – jako peníze, hlasy, popularita, počet či množství, úspěch vnitřní již tak jednoduchý a průhledný není. Kolik jen majetných, populárních a obdivovaných lidí skončilo ztrátou sebedůvěry, seberespektu a často i ztrátou života. Je zřejmé, že vnitřní úspěch je pro jedince rozhodující a kritický: je proto základní otázkou jak transformovat úspěch vnější na úspěch vnitřní? Opačné transformace již třeba nebývá: vnitřně úspěšní obvykle nepotřebují úspěch vnější, často se jim ho dostane jaksi navíc, jako „třešničky na dortu“.

Snaha o dosažení úspěchů vnějších je tedy součástí procesů hledání úspěchů vnitřních. Bez úspěchů vnitřních jsou úspěchy vnější jen povrchem, pozlátkem či atrapou. Úspěšní lidé jsou úspěšnými „pod obojí“, zevně i uvnitř.

Úspěch vnější je definován okolím, tedy druhými lidmi – pouze oni rozhodují o vnějším úspěchu člověka. Úspěšný člověk tedy svůj vnější úspěch nedefinuje, nezdůrazňuje je a ani o něm nemluví. Úspěšný člověk mluví o svém úspěchu vnitřní a jak se mu podařilo oba úspěchy zharmonizovat, vyvážit a organicky propojit.

Nejlépe ten vyvážený, skutečný úspěch definoval Ralph Waldo Emerson a je asi dobře si zde jeho historickou definici citovat:

“Definice úspěchu – snadno a hodně se smát; získat si respekt inteligentních lidí a přízeň dětí; vysloužit si ocenění čestných kritiků a přestát zradu falešných přátel; umět ocenit krásu; nacházet to nejlepší v druhých lidech; umět dát sám sebe; ponechat tento svět trochu zlepšený, ať již skrze zdravé dítě, kousek zahrady, anebo napravené společenské bezpráví; hrát si a smát se s nadšením, zpívat s rozkoší; vědět, že alespoň jeden život mohl dýchat volněji protože Ty jsi žil – tohle vše znamená, že jsi poznal úspěch.”

Osobně bych, když dovolíte, tu Emersonovu specifickou definici rád zjednodušil, zobecnil: Úspěšný člověk je ten, který dokáže žít svůj život “po svém”, podle svých vlastních, vnitřních hodnot, přání a snů, aniž by tím ochuzoval, ale spíše obohacoval své okolí. Akce úspěšného člověka nejsou diktovány okolím a okolnostmi, ale vycházejí z vnitřních motivů a impulsů. Již v samotné myšlence kladného ovlivňování okolí lze cítit vyvážení vnějších i vnitřních úspěchů.

Úspěch tedy není cílem, konečnou zastávkou či dosaženou metou. Jakékoliv dosažení implikuje ukončení a jakékoliv ukončení je negací úspěchu. Za úspěchem se nelze honit jako závodní chrt za mechanickým králíkem na podivných závodištích tohoto světa. Proto to české „být za vodou“ není znakem úspěchu, ale indikací konce, tedy neúspěchu. Úspěch je něco co skládáš a stavíš ze stavebních kostek, které nacházíš ve své duši, ve svém talentu a ve své představivosti. Je to tedy proces tvorby životní mosaiky, která uspokojuje tvá přání a vkus a je považována za inspirativní – a snad i krásnou – pro alespoň některé lidi v Tvém okolí. Pak zase rozložíš, přeskládáš a překvapíš sebe i okolí novou a lepší mosaikou komponentů své duše, talentu a představivosti. Stavět –> přehodnotit a přerovnat –> Přestavět je stále se opakující proces činností úspěšného člověka. Úspěšný život končí smrtí jedince a pokračuje životem jeho „mosaik“ kterými obohatil svět. Život, který dosáhne „svého“ a skončí ještě dlouho před smrtí nemůže být životem úspěšným. Život žijeme celý, ne jen jeho část.

„Hvězdy“, které zazáří a vzplanou oslnivým světlem vnějšího „úspěchu“, ale vyhoří, ztratí vnitřní energii, a zahalí se do teplého příšeří dávných odlesků, nejsou hvězdy úspěšné, protože nepoznaly úspěch vnitřní. Posláním hvězd není meteorické vzplanutí, ale trvalá záře a věčná inspirace pro generace zasněných pozorovatelů.

Jediný autentický úspěch, úspěch obohacující naše životy a neochuzující životy druhých, jediný úspěch, který dává smysl druhým a má smysl pro nás samé, pramení ze sebepoznání: ze znalosti a těch nejhlubších aspirací našeho srdce, a z plné důvěry ve spolehlivost a hodnotu svého poznání. Jen tak vytvoříš mosaiku života, která Tě naplní a uspokojí, a přitom, téměř automaticky přineseš benefit svému okolí a vysloužíš si jeho uznání.

Tentýž Emerson, Američan, kterého jsem již citoval výše, údajně napsal: „Udělej lepší pastičku na myši a svět si vyšlape cestu k tvým dveřím.“ On tohle Emerson vlastně neřekl, ale napsal následující: „Když hospodář má k prodeji dobrou kukuřici, nebo lepší dřevo, prkna či vepře…tak naleznete vyšlapanou stezku k jeho domu.“ Čili úspěch podnikatelský má stejné kořeny jako úspěch životní: vnitřní hodnoty kvality a seberealizace přivedou vnější svět (a úspěch) k vám – tak jak to učili a praktikovali Tomáš a Jan Baťa.

Úspěšný podnikatel – tedy ne spekulant či podnikatel-spotřebitel – je tedy tvůrcem. Tvůrcem svého, nového světa, který odráží jeho vnitřní vidiny a představy. Nový svět vytváří podle Emersona: lepší kukuřicí, lepší pastičkou na myši – lepšími produkty a službami, kterými řeší problémy lidí a zlepšují jejich život. Svojí činností tak přidává hodnotu jak druhým tak i sobě. (Lidé, kteří ubírají hodnotu druhým, aby přidali hodnotu sobě, nejsou podnikatelé, bez ohledu na zisky.)

Co tedy dělá podnikatel?

Především, hledá a nachází potřebu, která ještě nebyla naplněna či uspokojena. Za druhé pak identifikuje problém spojený s uspokojením nalezené potřeby – a vyřeší jej. Podnikatel se snaží vyřešit problém pro potřebu co největšího počtu lidí. Se svým řešením musí být první a jeho řešení (produkty a služby) musí být lepší, levnější a rychlejší. Tím si vytváří své zákazníky.

Přichází nejzávažnější fáze podnikání a jeho úspěchu: soustředit se na svého zákazníka. Nejen se na něho soustředit, ale fixovat se na něho, myslet na něho, přemýšlet neustále co zákazník potřebuje a co chce – a kolik je připraven zaplatit za novou přidanou hodnotu. Podnikatel slouží svému zákazníkovi, pracuje pro něho, investuje pro něho svůj vlastní čas, energii a talent; investice potřebných peněz již mohou přijít od druhých lidí.

Jestliže „podnikatel“ dělá méně nebo něco jiného než tyto základní kroky, pak není podnikatel a jeho vnější „úspěch“ je irelevantní: i šamani, spekulanti, podvodníci a politici mohou vydělat velké peníze; ty z nich neudělají podnikatele, natož úspěšné – a nikdy ne nové Bati.

18