Napísal nám Tvoj syn Max. Opustil si nás na štedrý deň, doma v pokoji a bez utrpenia. Naposledy sme sa stretli v roku 2020. Potom nás covid od seba oddelil. Komunikovali sme na diaľku, ale chýbali Ti Tvoje návraty z USA do Českej republiky. Posledné mesiace sme o Tebe nemali správy. Nechcel si, aby sme vedeli o Tvojej nemoci. Budeme si Ťa pamätať takého, aký si bol – renesančný a vzdelaný muž, svetobežník, láskavý človek, náš Učiteľ a priateľ. Nikdy nezabudnem na lekcie od Teba v Tvojej milovanej Castenei v Koceloviciach. A úžasné plnené holuby a pávy, ktoré si nám s láskou pripravoval. Diskusie pri víne do neskorej noci. A naše spoločné cesty. Hodiny v aute, kde si ma učil pozerať sa na svet inými očami – vidieť neviditeľné a pochopiť trendy, ktoré prichádzajú. Tak veľa som sa od Teba naučil. Učil si nás, svojich žiakov, hľadať svoju vlastnú cestu. Vlani sme oslavovali Tvoju osemdesiatku a Roman Dvořák ti pripravil video s tvojou obľúbenou piesňou. Budeš mi chýbať pán profesor. Nikdy si neodmietol moje pozvanie na seminár alebo prednášku. Posielal si mi svoje rukopisy písané krásnou češtinou alebo angličtinou. Vychutnávali sme si spoločné chvíle pri dobrom jedle na rôznych miestach – v New Yorku, Saigone, Luxembourgu, Česku a na Slovensku. Vždy si chcel, aby bolo všetko perfektne naplánované a Ty si prišiel pripravený ako profesionál. S radosťou som s Tebou písal články a knihy.

Vo Vietname to organizátori nezvládli a Ty si odišiel. Organizátor v panike pribehol za mnou, že profesor je preč a čaká ho plná sála študentov. Bolo iba pár minút do začiatku, rýchlo som hľadal v počítači anglickú prezentáciu o inováciách a podnikaní. Bolo mi cťou zaskakovať za Teba, ale pripadal som si ako keby som mal spievať namiesto Franka Sinatru.

Je čas Vianoc a Ty si odišiel. Nemal si rád české rozprávky, kde hlúpy Honza a rôzni ľudia získavajú jedlo a bohatstvo s pomocou stolčeka prestri sa alebo mešca potras sa – bez rozvinutia svojho talentu a schopnosti podnikať. Miloval si Česko a rád som počúval Tvoje príbehy zo Žižkova a o babičkách. Jedna Ťa učila život na statku v Kluckých Chvalovicích, s druhou si chodieval tancovať do spoločnosti v kúpeľných salónoch.

Vo svojej poslednej správe si mi napísal: „Na cestování letadlem se v těchto dobách příliš necítím. Ale osobní přítomnost není klíčová – důležité jsou myšlenky – a ty mohou „cestovat“ svobodně, jako holubičky, a přinášet světlo i rozdávat naději po celém světě. Vy přece nechcete mně, ale mé myšlenky – zrovna tak, jako já potřebuji ty Vaše.

Prežil si úspešný život podľa svojej definície: 

Úspěšný člověk je ten, který dokáže žít svůj život “po svém”, podle svých vlastních, vnitřních hodnot, přání a snů, aniž by tím ochuzoval, ale spíše obohacoval své okolí. Akce úspěšného člověka nejsou diktovány okolím a okolnostmi, ale vycházejí z vnitřních motivů a impulsů. Již v samotné myšlence kladného ovlivňování okolí lze cítit vyvážení vnějších i vnitřních úspěchů.

Bol by som rád, keby sme aj my, Tvoji žiaci, oslávili život a odkaz nášho pána profesora a Učiteľa tým, že prispejeme k tomu, aby bol svet okolo náš lepší.

Vždy sa mi páčil tento Tvoj pohľad na tvorivého človeka:

„Začalo to vše velmi nevinnou pasáží z knihy Roberta A. Heinleina. Četl jsem ji jako ve snách, změnila můj život: „Lidská bytost by měla být schopná vyměnit plenku, naplánovat invazi, zabít vepře, zajmout loď, navrhnut budovu, psát sonety, vyrovnat účty, postavit zeď, srovnat zlomenou kost, utěšit umírajícího, vykonat rozkaz, dát rozkaz, spolupracovat, jednat sám, řešit rovnice, analyzovat nový problém, kydat hnůj, naprogramovat počítač, uvařit chutné jídlo, bít se zdatně, zemřít chrabře. Specializace patří hmyzu.

Nechtěl jsem uvěřit. Po tom všem specialistickém modlářství specializace, komunistické „rozvinuté“ dělby práce a nesmyslech o devateru řemesel a držení se kopyta – ejhle, lidská bytost! Člověk, který odmítá žít příkladem hmyzu. Pochopil jsem, že lidská bytost, aby byla lidskou, musí umět, musí znát, musí vědět, musí se učit, stále se musí učit. Všechno. Nebo, při nejmenším, jak jen nejvíc zmůže. Lidská bytost musí být ucelená a komplexní, ne částečná, atomizovaná, rozškatulkovaná – jinak by žila životem hmyzu. Brr, jaká to představa! Zatoužil jsem stát se lidskou bytostí.“

Stal si sa úžasnou ľudskou bytosťou Milan. Hovorieval si, že treba žiť, ako keby sme mali zajtra zomrieť a treba sa učiť, ako keby sme mali žiť večne. Mal som Ťa veľmi rád. Dal si mi veľa do môjho života. Ďakujem. Budeš mi chýbať.

Tu je nekrológ profesora Milana Zeleného.

30