Podniky i ekonomiku lze vnímat jako mechanické konstrukce, jako stroje. Pak lze použít nástrojů matematiky, fyziky a inženýrství, jako tomu bylo doposud. Anebo lze podniky i ekonomiku vnímat jako živé organismy, které nejsou konstruovány, ale „rostou“ s nutnou dávkou samovolnosti, spontánnosti a sebeorganizace. Pak jsou ovšem vhodnější nástroje biologie, evoluce a ekologie. V globální společnosti jsme dosáhli určitých limitů, které zvýhodňují a vyžadují regeneraci, recyklaci a renovaci. Namísto lineárních inženýrských schemat vstup-proces-výstup nám tak vznikají sebeopakující a sebeřídící cykly – tak jako v živých organismech. Podnikové systémy již neprodukují něco jiného než sebe, ale stále významněji produkují samy sebe, své vlastní schopnosti produkovat cokoliv. Tahle „druhá“ produkce se stává podstatou moderní konkurenceschopnosti podniku v globální společnosti.

Je podnik prostě stroj na peníze? Neviděl to tak Tomáš Baťa, bezpochyb nejúspěšnější český podnikatel. Jeho společnost se chovala jako živý organismus – učící se, přizpůsobující se a samoorganizační – takto viděný podnik jak jím, tak i jeho spolupracovníky.

Jedním z nedostatků studia a popisu Baťova systému je jeho porovnávání se strojem. Podíváme-li se na Baťův systém manažerskými brýlemi, zkonstruovanými a orientovanými na stroje, neodhalí nám svoji skutečnou povahu, strategii a chování autonomního, soběstačného a konkurenčně úspěšného společenského živočicha.

Bývalý baťovec, Max John píše: “Během mého zaměstnání u Bati, kde jsem měl možnost vyzkoušet všechna oddělení firmy, jsem měl také příležitost proniknout celou organizací výroby a mezilidskými vztahy uvnitř společnosti. Organizace a fungování společnosti mi připomínalo živý organismus zdravého zvířete, u nějž jsou všechny životní procesy maximálně efektivní, často připmínající chování úspěšného lovce.”

“Mozek tohoto organismu bylo představenstvo a srdcem oběhových funkcí byl centrální sklad pracující podle zásad maximalizace zisku…”                                                

I ostatní zaměstnanci podobně oceňují výrazně „biologický“ ráz továrny na výrobu bot. Josef Vlček popisuje “mozek společnosti“, tedy baťovky,  následovně:

Nebyli zde žádní manažeři ani počítače. Pouze šedá kůra mozková společnosti sestávající z kreativních pracovníků byla vždy připravena. Byl to bojovný myšlenkový orgán “baťovky”. Vybraní jedinci byli “gladiátory” bojujícími v aréně s jejich myšlenkovými produkty. Tato opakovaná masáž mozků způsobila mimořádně bohatý růst podniku mezi roky 1933 a 1939.”

Baťa Co. spoléhala na znalosti a  vedení, kreativitu a inovaci jako na své hlavní organizační a strategické nástroje. Zbytek je pouhá technika. Baťa zjistil – daleko před kteroukoliv jinou podnikatelskou osobností – že zárukou úspěchu nejsou peníze, technologie, práce, ani vlastnictví majetku, ale že znalosti jsou nejdůležitější formou kapitálu a jediným zdrojem trvale udržitelné konkurenční výhody.

Rozlišení mezi strojem a organismem

Zdrojem následujicích rozlišení je Peter M. Senge (viz de Geus, 1997), myšlení o podniku jako živém organismu je však v teorii a praxi dosti časté. Následující pohled poskytuje úvahy (explicitní a implicitní) o organizaci podniku, vyplývající z použití jednoho nebo druhého pólu tohoto S/O spektra. Stroj (S) je konstruován vnějším konstruktérem, od něhož zůstává odlišný a oddělený. Výrobce se liší od výrobku. Organismus (O) je však sebekonstrukční, vnitřně produkován a řízen svými vlastními, neoddělitelnými komponenty. Výrobce produkuje sám sebe, je sám sobě produktem.

Manifestované rozdíly mezi strojem S a organismem O jsou mnohé, závislé na pohledu a interpretaci pozorovatele. Implikace pro pohled na podnik jako S nebo jako O jsou zřejmé a zásadní:

  • S: Vždy někým vlastněný jako celek, ale i po částech, vnějšími (nepřítomnými) vlastníky. O: Vlastnictví vyšších organismů, obzvláště živých tvorů, plné nebo částečné, je (ve většině kultur) považováno za výrazně nemorální.
  • S: Vymyšlen a zkonstruován svými tvůrci k účelům vlastníky předem určeným. Zvnějšku definované cíly jsou “vloženy” dovnitř.  O: Samovytvořený, řízený sám sebou, s vnitřními účely, cíly a zadáními. Vnější cíle mohou být uplatněny (nebo vnuceny), ale nejsou “vloženy” a tudíž nejsou vnitřně uplatnitelné.
  • S: Jeho operace jsou kontrolované operátory, kontrolory a “kontrolujícími” zástupci. O: Živí tvorové a životní procesy nejsou mechanicky (přímo) kontrolovatelné, ale mohou být pouze ovlivňovány. Živé organismy jsou autonomní.
  • S: Vytvořený heteropoieticky (vyroben někým jiným, produkován zvnějšku) jako hierarchie fixovaných vztahů moci a příkazů. O: Vytvořen autopoieticky (vytvořen sám sebou, produkován vnitřně) jako provázaná síť vnitřně vznikajících vztahů a vlivů.
  •     S: Pevný, statický, s předem určenými vztahy a závislostmi. Nemůže se sám měnit, růst, množit, přizpůsobovat – bez toho, aby to někdo neudělal. O: Rozvíjející se, vyvíjející se, dynamický a v chování a reakcích těžko předvídatelný. Může se měnit, růst, množit, přizpůsobovat – svými vlastními interakcemi a vlivy, tedy sám o sobě.
  • S: Identita, pokud vůbec, je vložena zvnějšku jeho designéry, tvůrci a inženýry. O: Identita, osobnost a charakter jsou rozvíjeny a projevovány navenek, z vnitřní organizace procesů a funkcí.
  • S: Žádná nezávislost. Všechny činnosti jsou reakcí na vnější příkazy a programová (zkonstruovaná) pravidla. O: Nezávislý nebo polozávislý. Sám o sobě stanovuje cíle vedoucí k samostatným činnostem a chování.
  • S: Udržovaný, opravovaný, obnovovaný a přestavitelný jen zvnějšku, se stejnými či s novými součástmi. O: Schopný regenerace, samoobnovitelný a reprodukovatelný, udržující svou identitu mezi ostatními členy a účastníky prostředí.
  • S: Součástmi jsou (lidské) zdroje, faktor nebo rezervy užité k zvnějšku kontrolovaným operacím. O: Součástmi jsou lidé pracující v lidských společnostech a týmech.
  • S: Neexistuje žádné učení: struktura strojů je pevná a nemůže se učit jako celek, pouzeprogramovat dopředu. O: Všechny živé organismy se mohou učit jako celek i prostřednictvím všech svých částí.

Obr.1. ukazuje základní smysl podnikání a obr.2. prezentuje rozšířený smysl podnikání. Jestli chápeme podniky jako živé organizmy, musíme se naučit zobrazovat jejich fungování ne lineárními procesními diagramy (šipky a čtverce) jak nás to učili na kurzech procesního řízení, ale v kruhu, v opakujícím se cyklu. Ale nejen cyklus je důležitý. Pro dlouhodobé fungování podniku je také důležitá vnitřní rovnováha mezi jednotlivými prvky tohto systému.

Obr.1. Základní smysl podnikání

Zvykli jsme si dívat se na naše podniky jako na neživé stroje, přístroje či mechanismy. Používáme podniků tak, jak bychom používali stroje a nástroje k dosažení svých cílů. Lidé však nechtějí být stroji, vhodnými zase jen pro stroje. Lidé se snaží vyrobit stroje schopné, expandující a rozšiřující jejich vlastní lidskost – pokud tato není umrtvena již ve svých kolejích. Tomáš Baťa to pochopil. Jeho podnik – živý systém, jako i mnoho podobných organismů v regionu Zlína, byl zastaven a zničen pouze vnějším šokem, předčasným skonem, úmyslným zničením a rozprášením.

Původní české slovo pro obchod bylo živnost, tedy tvorba života. Švédové to nazývají nåring liv, tedy strava k životu. Číňané to nazývali smysl života. Abychom parafrázovali Petera M. Sengeho, podnik, t. j. společná práce, může být a může se opět stát tím hlubším zdrojem smyslu života jako celku. Vše ostatní je pouze džob.

Obr.2.  Rozvinutý smysl podnikání

6