Žijeme v éře konfliktu

Současná krize existující konflikty uvolňuje, zaostřuje i zostřuje, ale zároveň nové konflikty vyvolává. Zdá se, že konflikt mezi jedinci a skupinami ve světe narůstá. To je překvapivé, uvážíme-li bezprecedentní rozmach informací a komunikací, globální přístup k řešení konfliktů, rozvoj vědeckých modelů, růst institucí výzkumu „míru a konfliktu“, počet Nobelových cen za mír a celé armády konzultantů, facilitátorů a koučů, jakož i prostou tisíciletou akumulaci lidských znalostí a zkušeností. Zdá se, že nejen počet a intenzita konfliktů narůstá, ale současně jsou lidské schopnosti konflikty řešit výrazně snižovány.

Vyvstává tak nepříjemná otázka: rozumíme podstatě konfliktu? Pracujeme se správnou definici konfliktu?

Definic konfliktu existuje celá řada. Každá výzkumná instituce si definuje konflikt „po svém“: nějaká „pravá“, jednotící, objektivní definice prostě neexistuje. Jde o překvapivý stav, uvážíme-li kritickou závažnost konfliktu ve společnosti. Nejobecněji je konfliktní situace chápána když nejméně dvě strany manifestují zájmy a cíle, které považují za neslučitelné. Tato „neslučitelnost“ je často odvozována ze současného úsilí o získání či kontrolu omezených zdrojů. Koncepce střetu neslučitelných zájmů je obzvláště populární v Evropě (Heidelberg, Uppsala, Stockholm aj.). Hovoří se také o nekompatibilních aktivitách, odporujících si cílech, vylučujících se alternativ, protichůdných silách na cestách k cíli… Někdy se také říká, že konflikt je hra s nulovým součtem tj. situace win-lose, kdy se dvě strany snaží o získání téhož statku, kterého není dostatek anebo je nedělitelný

Tautologie

V uvedených verzích konfliktu jde vesměs o definice tautologické, kdy je pojem definován sám sebou nebo jev prohlašován za příčinu i následek zároveň (definice „kruhem“). Tautologické definice tak vybízejí k rozšiřování kruhu interpretací, klasifikací a akcí, jejichž „vědecký“ souhrn může vypadat impozantně. Tautologické definice problémů jsou obzvláště přitažlivé pro profesně slabší, tautologicky sebedefinované vrstvy aktivistů, odborníků, expertů a facilitátorů.

Tvrzení, že konfliktní situace je charakterizována konfliktními (tj. neslučitelnými, vylučujícími se, nekompatibilními, odporujícími si, … ad infinitum) zájmy je tautologie. Ergo, konflikt je – když je konflikt.

Typická a všeobecně známá je tautologická definice konkurenceschopnosti jako schopnosti konkurovat, tj. obstát v konkurenci, čelit jí, přežít její tlaky, atp. Taková tautologie se dá vhodně obestřít a zastřít, a tak proniknout do oficiálních dokumentů OECD jako „schopnost korporací, odvětví, regionů, národů a nadnárodních celků generovat vysokou úroveň příjmů z výrobních faktorů i relativně vysokou úroveň jejich využití na udržitelné úrovni za současného vystavení mezinárodní konkurenci“. Tedy, konkurenceschopnost je schopnost čelit konkurenci.

Zelená tautologie, jako „ochrana přírody je péče o přírodu a krajinu, směřující k ochraně přírody“ může být maskována jako „ …vymezená péče státu a fyzických i právnických osob o volně žijící živočichy, planě rostoucí rostliny a jejich společenstva, o nerosty, horniny, paleontologické nálezy a geologické celky, atp.“).

Stejně tak Darwinův přírodní výběr nejlépe přizpůsobených organismů „předpovídá“, že nejlépe přizpůsobené organismy budou produkovat nejvíce potomstva. Tedy, vybráni budou jen ti nejlépe přizpůsobení a nejlépe přizpůsobení jsou ti, kteří byli vybrání. Nejlépe přizpůsobení jedinci v populaci (definovaní jako ti co zanechávají nejvíce potomstva) zanechají nejvíce potomstva.

Tautologie nemohou být předmětem vědeckého výzkumu, protože jsou nepochybně pravdivé a není tudíž co ani jak dokazovat. Kdo nepřijme samozřejmou pravdivost tautologií má jistě problémy s realitou. Zda se dá z tautologické „pravdy“ něco pochopit či odvodit je zcela jiná otázka.

Přirozenost konfliktu

Lidské bytosti vnímají realitu okolního světa odlišně. Každý jedinec představuje unikátní souhru genetického vkladu, okolností, výchovy, vzdělání, historie, zkušeností a hodnot. Každý máme jiné preference, vjemy, interpretace a soustředění. Individuální je výběr a popis objektů vypíchnutých z pozadí reality. Projíždějící automobil vnímá můj syn jako BMW Rieger 330d, má matka jako smrduté černé monstrum, policista jako zablácenou SPZ, a já jako červený šál a zlaté vlasy řidičky. Nic s tím nenaděláte, každý si „vytváříme“ svůj vlastní svět a není divu, že vidíme své okolí odlišně. (Navíc, nemůžeme nikdy „prožít“ a pochopit vidění druhých lidí – jsme odkázáni pouze na popisy jimi vnímané reality.)

Přitom je samozřejmé, že takto rozdílné vjemy musí být pravdivé, racionální, preferované a účelové: prostě vidíme a interpretujeme svět každý jinak. Pravdivost a žádoucnost odlišných pohledů musíme při řešení konfliktů předpokládat; jinak by šlo jen o chyby, omyly, nepromyšlenost, neinformovanost, nevzdělanost, atp. při tvorbě lidských názorů, pohledů a hodnot. „Konflikty“ založené na chybách jsou ovšem nezajímavé a k jejich „řešení“ stačí prosté vysvětlení, poučení, informace nebo osobní „prohlédnutí“. Takové konflikty řešíme denně. Následné zaostření lidského poznání může rozdílné vjemy sblížit, ale také oddálit a separovat. Odstraňování chyb a omylů může konflikty zvyšovat i snižovat. Proto je nutné předpokládat, že obě strany vědí co a proč chtějí, že jejich chybné a nesprávné vjemy a interpretace jsou odstraněny, a že jedna strana není definičně „hloupější“ než strana druhá.

Při absenci základního předpokladu se úsilí o řešení konfliktu nutně soustřeďuje na preferenční a hodnotové systémy obou stran. Jedna či druhá (anebo obě) strana musí změnit své vnímání světa. Tím je přímo a radikálně porušován předpoklad hodnotové, informační a preferenční autonomie obou či jedné ze stran. Měnit lidské vnímání světa, po vyloučení chyb, omylů a neinformovanosti, vyžaduje přímé ovlivnění myšlení a preferencí. Nastupují nástroje přemlouvání, handrkování, negociace a kompromisu, ale i hrozeb, vydírání, manipulace a přímého násilí. I když se pod takovými nátlaky podaří dočasných konsensů a kompromisů dosáhnout, jde nutně o změny pouze povrchní, nestabilní a krátkodobé. Konflikt tím není vyřešen, ale pouze dočasně utlumen, odložen nebo „zameten pod koberec“. Při nejbližší příležitostí se skutečná podstata konfliktu opět vynoří a preferenční autonomie obou stran se obnoví. Cyklická povaha konfliktu se opakovaně manifestuje – po umělém „vyřešení“ vyvstane nová fáze či verze starého konfliktu.

Co je konflikt?

Je zřejmé, že konflikt nelze definovat tautologicky, tj. ve smyslu tvrzení A=A (konflikt je konflikt). I když objekt A dává smysl ve svém prostředí, vztah A=A (=A=A=A=…) již smysl nedává. I tak lze na tautologii vystavět složitou a impozantní konstrukci tvrzeni, klasifikací a interpretací (např. Ayn Rand a její vlivná filozofie). Definice konfliktu musí vycházet z podmínek prostředí, ne z vnitřních vlastností konfliktu.

V každém prostředí existuje volba či alternativa (přípustná nebo nepřípustná), která uspokojuje preferenční stanoviska obou stran při zachování jejich autonomie a hodnotové integrity (splňuje předpoklad racionality a dostatečné informovanosti). Takovou volbu lze označit jako prominentní (nebo ideální) alternativu. Prominentní alternativa charakterizuje prostředí, okolnost či situaci právě z hlediska existence či neexistence konfliktu. Žádný konflikt nemůže existovat sám o sobě, ale pouze v závislosti na prostředí či kontextu v němž se manifestuje a které odráží. Ortega y Gasset to vyjádřil jako Já jsem já plus moje okolnosti (tedy A=A+). Konflikt vzniká, vyvíjí se a zaniká na základě změn v prostředí, charakterizovaných posuny prominentní alternativy; ne na základě vnitřní rozdílnosti preferenčních a hodnotových fixací. Takový pohled vede k následující definici:

Konflikt je absence prominentní alternativy.

Tato definice konfliktu nesoustřeďuje úsilí řešitele na změnu hodnotových a preferenčních struktur (fixací) stran či jedinců, ale zaměřuje se na pravé příčiny konfliktu: na specifické vlastnosti prostředí a jeho změny. Existence či přípustnost prominentní alternativy indikuje absenci konfliktu při zachování základních a definičních hodnotových a preferenčních fixací.

Nastíněný přístup vyjímá konflikt z domény psychologie, preferencí a hodnot (a tím zachovává autonomii a celistvost lidského ducha) a přenáší jej do oblasti invence, inovace, kreativity a změny okolností lidské existence. Namísto inženýrství lidských duší preferuje inženýrství lidského prostředí.

Hledání, objevení, vynález a konstrukce prominentní alternativy (nebo její nejbližší proxy) nahrazuje diplomacii přemlouvání, přesvědčování, handlování, vydírání, hrozby a násilí spojené se změnou lidských preferencí a vymýváním lidských mozků. Zatímco při absenci prominentní alternativy lze konflikt pouze řešit a občas dočasně a povrchně vyřešit (kompromis, konsensus, hlasování), nalezení či konstrukce prominentní alternativy umožňuje konflikt odstranit. Namísto conflict resolution přichází conflict dissolution.

Příklad ze života

Představme si klasický a častý konflikt manželů, M a Ž, kteří hledají destinaci pro strávení společně dovolenou. Předpokládejme, že jde o dospělé a vyspělé jedince, kteří vědí co chtějí a proč, jsou dostatečně informovaní a vzdělaní, se stabilními zkušenostmi, preferencemi a hodnotami.

Obr. 1. Konflikt

Jejich situace je znázorněná na obr. 1. K vyhodnocení mají čtyři místa (doporučená agenturou Fischer), která si každý vyhodnotí podle svých tužeb, preferencí a hodnot. Preference M a Ž rostou ve směru šipek a oba manželé měří, řadí a maximalizují své volby. Ona preferuje Miami a on Las Vegas. Tak vzniká klasický konflikt protože podmínkou je, že dovolená bude společná.

Tento konflikt má velmi elegantní řešení, ke kterému se uchyluje stále více manželských párů v USA: on letí do Las Vegas a ona do Miami. Toto řešení je však z odborného hlediska nezajímavé, protože spočívá ve předefinování základního zadání. Náš pár se prostě musí dohodnout, anebo (společně) nejet nikam.

Nastává složitý a často stresuplný proces vysvětlování, přemlouvání, slibování, negociace, diplomacie, ale i hrozeb a vydírání. Doufejme, že k násilí nedojde. On se cítí mizerně v Miami (je to jeho nejhorší volba), ona zase v Las Vegas (nejhorší volba pro ni). Kompromis je vede k X nebo Y, kde se ale cítí mizerně oba. Konsensus je může vést ke kterémukoliv ze čtyř míst (nicméně, dobrovolně přijatá mizérie zůstává mizérií).

Náš pár může z nouze přizvat vstup a radu třetí strany (poradce, agent, kouč, manažer konfliktu, smírčí soudce, atp.). Třetí strana obvykle doporučuje komunikaci: řekněte si upřímně proč chcete do LV nebo MI, jaké jsou vaše skutečné motivy. Po jedné noci upřímné komunikace jsou obě strany obvykle překvapeny, ne-li šokovány, kritérii a cíli svého partnera. Ještě více se mohou utvrdit v tom, že na preference partnera nemohou přistoupit. Komunikace často nefunguje. Žijeme v době internetu a telekomunikací, každý komunikuje s každým, téměř dnem i nocí, ale na intenzitě konfliktů to není vidět. President Obama tak dlouho „komunikoval“ s Republikány, až pro jeho návrh záchranného balíku nehlasoval ani jeden. Známý oxymóron „české diplomacie“ se v praxi ukázal spíše neúčinnou a zbytečnou „komunikací“. (Stejně tak nefunguje taktika přesvědčování, tlaků na ústupky, nových, ale zbytečných informací, nebo diplomatická uhlazenost, profesionalita či úlisnost třetí strany.)

Když se vrátíme k obr. 1, uvědomíme si, že veškerá úsilí, čas, peníze a stresy vynaložené oběma i třetími stranami za účelem reinženýringu preferencí a hodnot jsou zbytečné. Situace problému je taková, že pouze alternativy MI, X, Y a LV mohou být doporučeny nebo realizovány. Všechny čtyři jsou neuspokojivé, protože jsou založené na tradeoffs (rozhodovacích kompenzacích) paretovského typu – jedna stran musí ztratit, aby druhá mohla získat.

Problém tedy není v preferencích lidí, ale v reálných atributech daného prostředí (charakteru uvažovaných alternativ). Konflikt lze úspěšně vyřešit jen tehdy, když obě strany mohou získat a realizovat skutečný benefit.

Obr. 2. Konflikt odstraněn

Představme si, že zvečera agent zatelefonuje, že se zmýlila a zapomněla do přístupných destinací zahrnout Zlín, ZL. Naši M a Ž tedy přehodnotí novou situaci pěti možností (MI, X, Y, LV, ZL). Výsledky jsou uvedeny v obr.2.: bez další komunikace, domlouvání a handrkování, M a Ž se autonomně a svobodně rozhodnou pro návštěvu Zlína. Jak ke svému hodnocení dospěli již není důležité. Konflikt byl odstraněn.

Druhý den agentura zavolala, že litují, ale ten Zlín bohužel není k dispozici, vše ostatní zůstává neměnné a v pořádku: čtyři krásná místa lze rezervovat, jen si vybrat, jen se rozhodnout… Přejme tedy našemu páru hodně štěstí a trpělivosti – budou je potřebovat.

Konflikt je – když ten „Zlín“ není k dispozici.

1