Jan Mašek pracoval ako šéf inovácii v 3M Česko a menil k lepšiemu túto firmu. Vyhodili ho a začal maniť k lepšiemu Českú a Slovenskú republiku. Niekedy je dobre dostať padáka. Položil som Janovi niekoľko otázok. Tu sú jeho odpovede:
Robil si si inovácie vo veľkej nadnárodnej firme a dostal si padáka. Čo to vtedy pre Teba znamenalo?
Když se do těch tehdejších pocitů znovu nacítím, znamenalo to obrovskou nejistotu a strach. Vůbec jsem nevěděl a nedokázal si představit, co budu dělat. Pamatuji si, že jeden z prvních lidí, kteří mi tehdy podali pomocnou ruku, jsi byl právě ty, Jáne. Vzal jsi mě s sebou do Třineckých železáren a já tam tehdy absolvoval svou úplně první přednášku za peníze.
Zároveň to ale znamenal nový start. Když jsme pak seděli v hubu – tehdy nás bylo asi deset zakladatelů sítě Red Button – bavili jsme se o tom, co a jak bysme mohli dělat. Ani zdaleka jsem si ale tehdy nedokázal představit, co všechno to bude v budoucnu znamenat. Takže z tehdejšího pohledu: strach a nejistota, ale vedle toho hned lidé, kteří mě ubezpečili, že to bude v pohodě, a silná touha vyzkoušet si konečně něco vlastního. Do jiné korporace už se mi tehdy vůbec nechtělo.
Čo to pre Teba znamená z dnešného pohľadu?
Dneska už samozřejmě vím, že to byl skvělý začátek a že se to přesně takhle mělo stát. Všechno k tomu směřovalo. Ale musím být upřímný: kdyby ta firma tehdy fungovala dál postaru, já bych z ní sám neodešel. Jako šéfovi inovací ve 3M mi tam bylo hrozně dobře. Dělal jsem věci, které mě bavily, s lidmi, které jsem měl rád. Změny nastartovaly až vnitřní transformace firmy a odchody klíčových lidí. Bez toho padáku, bez téhle vnější motivace, bych tehdy nenašel odvahu odejít sám.
Prečo si sa rozhodol založiť Ružových slonov a neskôr Red Button?
Myšlenka Růžových slonů vznikla ještě během mého působení ve 3M, zhruba v době, kdy se mi narodili kluci. A ty na tom máš, Jáne, spolu s Lubošem a pár dalšími opět obrovskou zásluhu. Uvědomil jsem si tehdy, že inovace nemají být jen o zvyšování zisku a honbě za efektivitou. Půjčím si tvůj termín – mají to být „opraváři světa“. Jde o to zlepšovat svět kolem sebe.
Když jsme se dívali na náš československý rybníček, viděli jsme, že lidé s tímto nastavením jsou často osamocení, nepropojení a zbytečně znovu a znovu vymýšlejí kolo. Růžoví sloni vznikli proto, aby tyto světy a lidi propojovali, usnadnili jim práci a ukázali, že v tom nejsou sami. Když jsme pak chtěli naši činnost profesionalizovat, jít přímo do firem, vyhrnout si rukávy a makat s nimi na reálných projektech, potřebovalo to byznysovější kabát. Tak se zrodil Red Button. Červené tlačítko: máš problém, zmáčkni ho.
Red Button oslavuje výročie. Pri spätnom pohľade – čo sa podarilo a čo nepodarilo?
Podařilo se toho strašně moc. Na začátku nám paradoxně nejvíc pomohla naše naivita. Když nám všichni říkali, že to takhle nejde a fungovat nebude, my jsme do toho prostě šli. Většina lidí nejdřív vybuduje firmu a z ní pak sponzoruje nadaci. My jsme to otočili – nejdřív jsme postavili komunitní a nadační základy a teď kolem toho budujeme funkční byznys.
Co se nepodařilo? Z pragmatického pohledu by organizace mohla být větší, etablovanější v byznysu, mohlo vzniknout ještě víc projektů a propojení. Ale já se na to takhle nedívám. Jsem hrdý na to, co vzniklo – například Equilibrium, na lidi, kteří se díky nám potkali, a na stovky firem a lídrů, které jsme posunuli.
V byznysu se říká, že lichý počet majitelů je dobrý a tři už jsou moc. My v Red Buttonu tohle pravidlo úspěšně popíráme, i když je to někdy bolavá, pomalá cesta plná hledání konsenzu. Budování skrz síťové hodnoty, nehierarchii a spolutvorbu mě neskutečně baví prozkoumávat. Je to pro mě ta největší inovace.
Covid priniesol do rozbiehajúceho sa Red Button krízu, ale zároveň naštartoval nové veci. V čom pomohol a v čom poškodil?
Covid nám kompletně spláchl tehdejší byznys model do záchodu. Naše síť fungovala na dobrovolné bázi a peníze do ní tekly z projektů, které jednotliví členové generovali. V momentě, kdy přišel covid, nastala krize u všech – někomu byznys padal, někdo extrémně rostl, ale všichni se museli začít stoprocentně soustředit na své mateřské firmy. Přítok peněz do sítě se zastavil.
Museli jsme bleskově najít nový model. Naštěstí jsme díky Lubošovi měli technologický náskok s projektem Brain&Breakfast, který jsme už předtím vysílali do firem. Rychle jsme celou síť překlopili do online prostředí. Na naše první online přenosy se tehdy dívalo 20 tisíc lidí, což bylo neuvěřitelné. Covid nás naučil, že co tě nezabije, to tě posílí. Zjistili jsme, že se dokážeme vyhrabat z jakékoli krize, a navíc jsme to zvládli se ctí – aniž bychom si potrhali vztahy a vazby. To mě obrovsky posílilo pro budoucnost.
Ako sa dá riadiť takáto „demokratická sieť silných osobností“?
Řídit se dá velmi těžko, standardní firemní procesy tu neplatí. My tomu interně říkáme „pasení koček“ – v principu to vlastně moc nejde. Celé je to postavené pouze na leadershipu, na tom, že ty lidi opravdu znáš, víš, co je pro ně důležité, pomáháš jim a jdeš sám příkladem.
Je to nepřímé řízení. Nemůžeš lidi příkazem donutit, aby kultivovali společnost a spolupracovali. Můžeš pro ně jen vytvořit bezpečné prostředí. Často se stává, že lidé to prostředí a úsilí za ním schované ani nedokážou plně ocenit, ale to je součást hry, žádné fňukání. Kdybych to dělal pro medaile nebo poplácání po ramenou, nikdy bych to neustál. Mým hnacím motorem a zadostiučiněním je možnost sedět u stolu, pozorovat ten tvůrčí mumraj a sledovat, jak skvělí lidé tvoří skvělé věci.
Zaoberáš sa zdravým životným štýlom. Keď budeš mať 100 rokov, aký Red Button by si chcel vidieť?
Chtěl bych vidět Red Button plný angažovaných lidí, které svět kolem nich nenechává spát. Místo, kde jsou muži, ženy, staří i mladí, kteří drží ty původní hodnoty, a vedle toho funkční firmy, které tento ekosystém udržují v chodu. Přál bych si, aby ten systém nebyl čistě transakční („něco za něco“), ale aby v něm lidé byli dobrovolně a s radostí.
A pak máme v síti takový interní sen, kterému říkáme „Red Button starobinec“. Představuju si, že až nám té stovky bude, budeme mít nějaké společné místo – chaloupku nebo resort – kde sice každý bude mít své soukromí, ale budeme pořád v téhle partě, ve které je nám spolu prostě dobře.
Na čo si v Red Button najviac hrdý?
Jednoznačně na přátelství a hluboké vazby, které se nám podařilo vytvořit, i když to mnohdy nebylo jednoduché. Jsem hrdý na obrovskou štědrost našich členů, na to, že nemyslí jen na sebe a mají srdce na správném místě. Naše značka tyhle lidi a firmy přitahuje čím dál víc. Pokud jsme navíc dokázali aspoň trochu přispět k rozvoji filantropie a k tomu, že podnikatelé aktivně a vědomě kultivují prostor kolem sebe, pak mi to ke štěstí úplně stačí.
Čo bola Tvoja najhoršia skúsenosť v Red Button?
Hrozně těžce jsem nesl odchody některých členů. Obzvlášť těch, se kterými jsme se museli rozloučit, protože se ukázalo, že náš hodnotový rámec už není kompatibilní. Každý se nějak vyvíjí a tohle jsou vždycky nesmírně těžké chvíle. V takových momentech, nebo když se kvůli vnějším okolnostem (jako byl covid) všechno sype a vy máte pocit, že dosavadní práci můžete spláchnout do záchodu, člověk začne hluboce pochybovat.
Na druhou stranu je fascinující, že i v těch nejtemnějších chvílích se v síti vždycky objevil někdo, kdo mi to těžké břemeno pomohl nést. Zaklepávám to na dřevo, ale ta síla sítě a vzájemná opora je to nejcennější, co máme, a já jsem připraven to komunitě kdykoli revanšovat.
Občas sa stretávame v rôznych komunitách v Česku a na Slovensku. Čo Ti tieto stretnutia dávajú?
Moje primární motivace je zvídavost a touha pomáhat. Zajímá mě, co se kolem mě děje a jak mohu být užitečný. Když vidím někoho, kdo dělá věci s opravdovým zápalem a chce se posouvat, automaticky mu nabízím naše „červené tlačítko“. Nemám rád slovo konkurence – v mém světě tenhle koncept vlastně neexistuje, i když chápu, že to jiní mohou vnímat jinak.
Baví mě objevovat a propojovat lidi, kteří vedou komunity, jsou to srdcaři a nositelé expertízy. A hrozně rád tyhle lidi nasvěcuji světu. Mnozí z nich to sami neumí nebo nemají potřebu dělat, ale já věřím, že ukazování pozitivních vzorů a příkladů je klíčové – jak pro byznys, tak pro zdravou občanskou společnost.





Komentáre pre Ján Košturiak
Hanka, Janka a Majka
Mily Janko. Poznam presne taku Janku a aj Majku. ...
Veci sa menia
Ďakujem Vám za názor. Snažím sa politike vyhýbať a ak ...