Čo by sme mali robiť v tomto období?

Nejsem, ten kdo se považuje za osobnost, která by měla provádět taková hluboká zamyšlení. Považuji se za člověka, který má spoustu chyb a bojuje sám ze sebou a z toho pohledu si myslím, že jsou daleko povolanější lidé, jejichž slova mohou mít větší předpoklady k oslovení. Já jsem jenom strojař, konstruktér a inovační dělník v oboru CNC obráběcích strojů. Nicméně zpět k tvé otázce.

V tomto svízelném období, by se lidstvo mělo ve svých myšlenkách zastavit, pokud je to možné a jedinec to umí, a zamyslet se nad tím že:

  • štěstí si nekoupíme ve velkých obchodech, které jsou nyní zavřené, kvůli kulatému viru, co má rozměry nanometrů;
  • není teď důležité, jak vypadáme, jaký máme facelift, jak máme bílé zuby, symetrická ústa, protože nosíme roušky;
  • mnoho věcí, které jsme považovali za důležité, skálopevné a neměnné, jak se ukázalo, stojí na hliněných nohách a jsou šíleným způsobem nestabilní;
  • potřebujeme šok, abychom se semkli.

V tomto období bychom měli kromě tohoto zamyšlení a zastavení se, kterému někdo říká zpytování svědomí, přejít každý osobně jak umí do boje s tímto virem. Přemýšlet o tom, jak vytěžit z tohoto zla to dobré, jak se poučit, co dělat ve všech oblastech lidské činnosti, každý tam, kde je a působí, a jak může, a to pak přenést do budoucnosti. Pro tuto aktivitu používám, své motto na LinkedIn: „Skrze přítomnost tvořit budoucnost“.

Čoho by sme sa mali pri pohľade na našu minulosť, definitívne vzdať?

Pro mne jednoznačně pochybných jistot, kterými se opíjíme a chlácholíme. Nic už nebude stejné, nic už nebude jako dříve, jak ve firmách, tak ve společnosti. Přirovnal bych to k šoku po 11. září. Mezi ty pochybné jistoty patří zejména to, že vše zvládneme sami osobně, bez nutnosti spoléhat se na okolí. Náš přirozený strach někteří maskují bagatelizováním skutečností, které jsou nade vše jasné. Tento druh prášků proti bolesti sice krátkodobě vyléčí, ale nejde k podstatě, k meritu věci. Definitivně bychom se tedy měli vzdát iluze, že vše zvládneme sami.

Nežijeme izolovaně, ale v propojeném světě. V propojeném světě nejenom ekonomicky, cestováním. Žijeme v propojeném světě, kdy událost, která se stane několik tisíc kilometrů ode mě, neznamená, že si mohu myslet, to je daleko, mně se to netýká. S opožděním se mně to určitě týká. Další závislostí hodné opuštění, je konzum, který vede ke stereotypům a deformaci zdravého myšlení.

 Na čo by sme sa mali zamerať v budúcnosti?

Co jsme pokazili ve svém myšlení a zejména přístupu ke světu a k ostatním lidem musíme napravit. Týká se to bez vyjímky všech. Každý musí začít sám u sebe. A až se najde, jak my technici říkáme, kritické množství těch, co začnou pozitivní změnou u sebe, tak se spustí celková změna společnosti. A i ti, co jsme si je zvolili do čela státu, exekutiv, orgánů potom budou stát na tiskových konferencích jako lidé s vůlí něco změnit, a ne jako politikové sbírající body u nekriticky přemýšlejících spoluobčanů. Musíme se nakazit znovu virem. Virem pokory před světem a před ostatními lidmi nejenom v naší republice. Pokora a změna myšlení nejenom na sebe, je klíčem k naší budoucnosti.

V Kuřimi, 31.3.2020,  prof. Jiří Marek