Nič sa nedeje náhodou

Mirek Ostrý je riaditeľom KSK Precise Motion Kuřim. Pred niekoľkými rokmi viedol úspešne firmu Hestego. Nedávno sme ho navštívili v Kuřimi so Strojárskou univerzitou a nedávno som sa s nim dohodoval, že ideme riešiť náklady na opotrebované náradie. Vírus všetko zmenil. Pred pár dňami oslovil Mirek svojich spolupracovníkov listom, ktorý s jeho láskavým súhlasom zverejňujem. Pridajte sa k nám, ktorí chceme, aby sme prehodili výhybku. Prestaňme sa klaňať nezmyselnému rastu, mocným a bohatým – buďme šetrní k prírode a naučme sa skláňať sa k nemocným, starým a chudobným.

Tu je Mirkov list:

Milí kolegové, kamarádi.

Už několik dní čelíme naprosto výjimečné situaci. Jsou zavřené školy, divadla, hospody, sportoviště, hranice. Můžeme „jen“ chodit do práce a zpět domů. Většina z nás nic takového nezažila. Před dvěma týdny nás nikoho nenapadlo, jak rychle se může změnit náš život. Nesmíme o víkendech chodit brouzdat do nákupních center, náš zaběhnutý řád se hroutí……

Věřím, že se nic neděje náhodou.

Mám pocit, že ta síla, která nás přesahuje, už nás začala mít dost. Několikrát nám dala najevo, že to co způsobujeme planetě, nevinným zvířatům, rostlinám není OK.  A nejhorší je to, co způsobujeme sami sobě.  Bez kyslíku vydržíme žít jen několik minut. A co dělá člověk, samozvaný, nabubřelý pán tvorstva? Snaží se ten vzduch co nejrychleji otrávit. Kdyby někdo pod sebou řezal větev, tak všichni víme, že je blázen.  Ale my jsme chytří..… .( O inteligenci pána tvorstva v případě mnohaletého vyvražďování naprosto nevinných lidí v Sýrii a jinde snad není potřeba mluvit).

Je to co děláme a jak žijeme normální? Můžeme se divit, že příroda se musí začít bránit?

Vina se dá samozřejmě svést na někoho jiného. Nezodpovědné státy, či pološílené vůdce.  Aly my jsme se dosud hlasitěji neohradili.  My si volíme své vůdce nebo ty samozvané, diktátorské režimy trpíme. Jen proboha, abychom neslyšeli, že akcie klesnou, pojedeme na horší dovolenou a třetí auto do rodiny si koupíme až příští rok…

Nic se neděje náhodou.

Jsme teď přírodou hodně silně postrčeni k opuštění naší komfortní zóny. A máme dvě možnosti. Být ke všemu hluší a vyhlížet konec toho zmatku a rychle se zase vrátit k nakupování hadříků, které životně potřebujeme a pak o tom informovat půlku světa na facebooku.

Je tu ještě jedna možnost. Zastavit se, rozhlédnout a zjistit, že to co jsme žili, byl fakt blázinec a začněme si uvědomovat, že cesta z této krize je v našich rukou. Možná to vynucené zastavení nás povede k prozření, že žít se dá jinak.

Dnes jsou bezprostředně ohroženy životy v našem okolí. A my máme obrovskou, možná největší příležitost našeho života. Říct si, že ty naše, i když třeba neznámé staroušky, kteří jsou nejvíc ohroženi, prostě nedáme. I když je ani neznáme, nejsou v naší bezprostřední blízkosti.

To, ale znamená semknout se, dodržovat všechna nepříjemná omezení, být důslední, pokorní, obětaví, pomáhat si.

Po mnoha letech má Česko a Slovensko zase obrovskou příležitost světu ukázat svou velikost. Naposledy v roce 1989 se nám to povedlo. Celý svět žasl, jak kultivovaně jsme se zbavili neférového, zlého režimu. Pojďme být zase jednou vzorem, ukázat cestu, vyšší hodnoty. Nevrhněme se zpět do našich plytkých živůtků. Nenechme naše rádoby vůdce opět nás přesvědčit, že růst HDP je cestou k našemu štěstí. Není. A všichni to podvědomě víme a taky víme, kam tato cesta vede……

Je v nás nekonečná síla, to taky podvědomě cítíme. Pojďme ji využít.

Teď jsme v tom každý sám za sebe. Tohle rozcestí za nás nikdo nevyřeší, ani se to nedá nařídit. To si musíme každý odpracovat a žít……

17.3.2020

Mirek Ostrý