Najťažšie je budovať seba

Rozhovor s Gabrielou Culík Končitíkovou

Na prednášky a rozhovory s Gabrielou sa vždy veľmi teším, rovnako ako na jej knihy. Je to Baťovka plná energie meniť veci k lepšiemu, citlivá dáma, ktorá poctivo pracuje na tom, aby Baťa nebol iba odkazom z minulosti alebo spomienkou, ale inšpiráciou a zdrojom znalostí pre budúcnosť nás a našich firiem. Najťažšie je budovať seba, hovorí Gábina. Začnime teda od seba. Prečítajte si jej myšlienky, zamyslite sa nad nimi a na konci rozhvoru nájdete od nej darček – výbornú prezentáciu na tému spolupráca. Gabriela vystúpi aj v aprílovom programe Brain Breakfast v Klube pod lampu a bude nás správádzať aj na seminároch, kde budeme hovoriť o tom, ako preniesť Baťovské proncípy do dnešných firiem. Organizátorom je Inovato Vráble a stretneme sa už v marci v Zlíne, priamo v Baťovej vile a (počet miest je limitovaný – píšte Petrovi Ballonovi, pballon@svecaspol.sk), kde sa nám budú venovať Pavel Velev, Gabriela a ďalší zaujímaví hostia. Včera sme s Gabrielou sedeli spolu v Zlíne a ospravedlňovala sa mi, že nám príprava rozhovoru trvala vyše mesiaca. “Vieš, keď sa bavia dvaja ľudia, ktorí majú radi Tomáša a Jana Antonína Baťovcov a vyznávajú baťoviny, trvá to dlho. Nedá sa to len tak odfláknuť,” povedala mi. Vďaka za rozhovor Gabi.

gabi_1

Si mladá absolventka Univerzity Tomáša Baťu, doktorandka. Prečo si sa rozhodla študovať, ako hovoríš, „baťoviny“ a baťovcov?

Kdybych ti měla odpověď v jedné větě, řeknu ti, že mi to jednoduše dávalo smysl. Je to jak jiný svět, začneš objevovat a najednou se ti to celé rozkryje, jako důmyslně propracovaný systém, ve kterém má i ta nejmenší situace a postup své opodstatnění.  Na začátku studia „baťovin“ se mi líbilo, jak dokázal tento systém působit na lidi, pracovně jsem tomu říkala, že „Baťa dokázal lidem narovnat záda.“ Z toho pocitu, že je člověk malý a nic nedokáže, dokázal vybudovat v lidech odvahu tvořit a měnit. Baťa dokázal změnit myšlení lidí a to je podle mne neskutečná věc. Když jsem pak potkala staré baťovce, propadla jsem tomu úplně. Najednou potkáš úplně jedinou skupinu lidí. Lidí, kteří mají hodnoty, zásady a žijí. Bylo to pro mě něco neskutečného, oni byli důkazem, že to co objevuješ v archivu, nebyla jen idea, to se skutečně stalo. On naplnil to, co řekl: „Vybudoval jsem člověka a ten vybudoval závod.“

Nepíšeš iba o Tomášovi a Janovi Antonínovi, ale vo svojej knihe Srdcom baťovec si popísala príbeh ďalších baťovcov. Slovo baťovec dnes používajú mnohí podnikatelia. Ako by si charakterizovala baťovca Ty?

Pro mě je ta definice naprosto jasná, je to člověk pevných morálních zásad. Člověk, který si uměl poradit v každé situaci a musel umět zastat několik pracovních pozic. Dříve si lidé mysleli, že „baťovec“ je národnost. Pokud o sobě někdo mohl říci, že pracuje pro firmu Baťa, byla to záruka lidství a kvality. Vědělo se, že je to člověk rovný a neúplatný. Jsou i různé vzpomínky ze světa, že obchodní partneři firmy Baťa se museli učit uzavírat obchody s firmou Baťa, protože dosavadní praktiky jako úplatky a intriky u Baťů neexistovaly. Byli to lidé, kteří, když dostali zadaný úkol tak se neptali: „Proč já?“ Byli rádi, že jim byla dána důvěra, na zadaný úkol se odpovídalo poděkováním. Byli to lidé, kteří hledali prvně vinu a odpovědnost u sebe, pak u druhých.

Ako dlho sa tejto práci venuješ a čo ti to prináša?

Už deset let, žiji tím denně, každý den nacházím nový díl skládačky. Nejprve jsem to začala objevovat a bavilo mě to, jak jsou baťoviny propracovaný systém. Pak, když si člověk uvědomí tu skutečnost, že celé baťoviny se opírají o jeden hlavní pilíř a tím je: „Vybuduj sebe.“…. a objevíš, jak baťovsky budovat sebe, pak už nezůstane nic jiného, než to aplikovat na sebe. Nemohla bych přednášet baťoviny a nezkoušet to, takže mi to přináší každý den nové výzvy, jak baťovsky budovat sebe a musím se přiznat, že to i dost baťovsky bolí. Baťoviny sami o sobě říkají, že nejtěžší je budovat sebe, protože základem pro budování sebe je odvaha člověka nejprve sebe sama poznat a postavit se k tomu. Na to v rámci baťovin existují desítky desater, jak budovat sebe.

Ako si robila výskum, odkiaľ si zbierala informácie, ako si ich overovala a spracovávala?

Výzkum pořád probíhá, myslím si, že je to nekončící proces, protože čím je hlubší, tím více se odkrývá vzájemných propojení a souvislostí. Já čerpám převážně z archivu firmy Baťa do roku 1945, tisku firmy Baťa a osobních vzpomínek a rozhovorů s pamětníky. Pak mám možnost se potkávat se současnými podnikateli, kteří nějakým způsobem také studují odkaz Baťa a aplikují některé jeho prvky a najednou nastává moment, kdy ty věci začnou dávat smysl. Začne se ti propojovat minulost se současností, posloucháš problémy současných podnikatelů a propojíš si to s tím, co čteš v zápisech osobního oddělení firmy Baťa do roku 1945 a pomalu to celé začne dávat smysl. Takto pozvolna se mi začala tvořit celá síť vzájemných vztahů, které byly podmíněny a zajišťovaly fungovaní firmy Baťa. No a pak se vynoří ta myšlenka, co s tím dnes a jak to využít :)

 Prečo študuješ vo svojom výskume baťovcov a k čomu si sa dopracovala?

Pro Baťu jsou lidé základ. Nemůžeš studovat a snažit se pochopit Systém řízení Baťa a nezajímat se, jak jej vnímali lidé, jak je firma měnila, jaký na ně měla vliv. Teď pracuji na úžasném materiálu, vzpomínky lidí, kteří byli u zrodu firmy Baťa a pomáhali Tomášovi v úplných začátcích. Tam je úžasně vidět, jak se on sám měnil. Dopracovala jsem se k tomu, jak firma vnímala své spolupracovníky, jako lidi, kteří žijí, přemýšlí a cítí celých 24 hodin denně, nejen osm hodin v práci. Celá Baťovská služba se rozpadá do sedmi rovin. Veřejnosti je nejvíce známa tzv. služba zákazníkovi: „Náš zákazník – náš pán.“ To je ale až pátá úroveň baťovské služby. Celá filozofie baťovské služby začíná u služby sobě samému a pokračuje přes další úrovně, až k zákazníkovi a dále. Systém řízení Baťa zastává názor, že prvně musí být člověk schopen sloužit sám sobě a pák může posloužit druhým, bez toho umět se postarat sám o sebe není možný další rozvoj. Pro mě je důležité, že to nebyla jen filozofie, že dobrý baťovec se uměl postarat o sebe a pak teprve řešil zbytek a to postarat znamenalo ve všech úrovních – péče o zdraví, péče o rozvoj, péče o odpočinek. Pak přicházelo vše ostatní.

Niektorí ľudia hovoria, že princípy systému Baťa sa už dnes nedajú použiť, z tvojej nedávnej prednášky na Baťovej manažérskej škole som však mal úplne opačný pocit – Tomáš Baťa, Jan Antonín, ale aj Dominik Čipera, Hugo Vavřečka a ďalší spolupracovníci vytvorili systém, ktorým predbehli dobu a ich spôsoby rozvoja ľudí a firmy sú dnes veľmi aktuálne. Ktoré prvky Baťovej sústavy riadenia považuješ za najinšpiratívnejšie pre dnešných podnikateľov a podniky?

Já sem nyní ve fázi výzkumu, kdy za stěžejní považuji nastavení firemní kultury v každé organizaci podle principů Baťa. Tyto principy vychází z již zmíněného budování sebe sama. Firma Baťa v třicátých letech minulého století říkala: „Už umíme nahradit lidské ruce strojem, brzy nahradíme lidský mozek strojem, ale co je základem pro náš rozvoj a co nikdy nedokážeme nahradit je srdce. Srdce, neboli lidská duše, je hnacím motorem k tomu, aby mozek a ruce pracovaly. Potřebujeme zapálené srdce, abychom denně nacházely cesty, kterými se bude naše firma ubírat.“

Firma Baťa fungovala v duchu tvořivé energie a růstu a to bylo podmíněno transparentností. Filozofie Baťa je tak hluboká, že je aplikovatelná v kterékoliv době a firmě, ona odkazuje na základní biologické a psychologické potřeby člověka, ona staví na principech čisté mysli, to jsou fakta, která jdou napříč generacemi a odvětvím. My prostě nejsme stroje, potřebujeme spát, jíst, tvořit, někam patřit a sdílet a je úplně jedno, jestli u toho vyrábíme boty, nebo v současnosti ty nejmodernější technologie. Firma Baťa staví na emocích, oni moc dobře věděli, že nové objevy může vymyslet jen mozek vedený srdcem, které chce. Baťa toto řekl několikrát.

Pro současnost platí totéž, stroje za nás pracují, ale lidské chtění vyrábí stroje a technologie.

Veľa ľudí píše a hovorí o baťovcov a firme Baťa pokrivené informácie a nesprávne závery. Kde vidíš hlavné chyby, zjednodušenia a deformácie v dnešnej interpretácii „baťovín“?

Tak já doufám, že už snad neexistují lidé, kteří by si mysleli, že firma Baťa dřela své lidi, byla despotická a lidi využívala. To je naprostý nesmysl, už v té době měli velmi detailně propočítány náklady na fluktuaci lidí, což znamenalo, že věděli, že je pro ně daleko přínosnější se o své lidi starat, než je sdírat a neustále vyměňovat. V tomto uvažování bylo zohledněno opotřebení strojů, vznik zmetkovosti a škoda na materiálu, kapacita lidí, kteří mají školovat nově příchozí a pod.

Koluje spousta nesmyslů i ohledně důvodů k propuštění z firmy Baťa, firma se snažila nepropouštět, opět ze stejných důvodů jak jsem zmínila výše. Zaškolení nových lidí bylo náročné. Důvody, pro které však propouštěla ihned a tzv. „na hodinu“ byly dva – krádež a přijetí úplatku. To bylo vnímáno jako vada charakteru, protože ve firmě jste měli neomezené možnosti k růstu mzdy, pokud člověk kradl a přijímal úplatky, byl pro firmu charakterově vadný a byl hrozbou, že takto nakazí i ostatní. Jak se traduje, že za sebemenší hloupost byli lidé propouštění, je nesmysl.

Stejně tak další informace, které kolují – např. pro firmu jste byli ve 40 letech staří a nezaměstnávali lidi okolo věku 40 let, naprostý nesmysl. Tomáš Baťa jen říkal, že v tomto věku by měli lidé mít takové finanční rezervy, že mohou s klidem odejít z dělnických pozic (které byli dobře placené a sloužili jako prostředek k vytvoření finanční rezervy), že mají uvolnit místa mladším lidem, kteří tyto rezervy potřebují, a zároveň ve 40 je člověk pořád plný sil, aby si plnil své sny, své vlastní podnikaní.

Bylo to zcela normální, že lidé přicházeli a odcházeli. Firma nikdy nežila v představě, že lidé chtějí být její součástí navždy. Pokud je prostor, ráda bych sdílela vzpomínku člověka, který  u firmy Baťa končil:

„Baťa mne propustit nechtěl, a sám mě odchod rozmlouval. Najednou se mne zeptal: „A proč vlastně chcete odejít?“ Já mu odpověděl, že chci být samostatný jako on. On na to: „Tak, to už vás nebudu zdržovat, československý národ potřebuje samostatných podnikatelů.“
Doprovodil mne až ke bráně a na rozloučenou řekl: „Kdyby se Vám někdy dařilo špatně, máte u nás bránu vždy otevřenou.“

Co k tomu chceš dodat, tohle je velikost odkazu Baťa, přát lidem štěstí a úspěch i přes to, že jej nechtějí sdílet a tvořit s tebou.

Veľmi sa mi páčilo tvoje rozprávanie o tom, ako sa firma Baťa zameriavala na rozvoj ľudí, ich vyvážený život, systém vzdelávania, zastupiteľnosti a sebarealizácie. Môžeš to trochu vysvetliť?

Existuje hluboká myšlenka Tomáše Bati: „Žádná velká díla nikdy nevznikla, protože někdo něco musel, ale protože někdo něco chtěl. Chtění pramení z touhy po svobodě. Svobodní lidé jsou šťastní lidé. Přeji si, aby v mé firmě pracovali lidé šťastní, šťastný člověk je svobodný a svobodný znamená vzdělaný a bohatý. Je to člověk, který má tolik informací, zkušeností a který se umí učit, že může kdykoliv z naší firmy odejít a začít jinde. Bohatý? Lidé, kteří nemusí pracovat proto, aby platili dluhy.“ Baťa spatřoval ve vzdělání svobodu. Vzdělání nespatřoval pouze v informacích, ale zejména ve zkušenostech a schopnostech lidech využívat to, co se naučili. Vzdělaný pro něho byl člověk, který měl otevřenou mysl a byl ochoten naslouchat. Na takových lidech firma Baťa stavěla. Vyváženost? To je jeden z dalších pilířů celých baťovin. Existuje taková matice životní vyváženosti u Baťů. V ní je devět polí, ve kterých se potkávají jednotlivé vrstvy člověka – tělo, mysl a duše s tzv. principem 8-8-8. Osm hodin spi, spánek je základ pro vše ostatní. Osm hodin se věnuj práci, na ní si najdi něco, co tě baví, klidně drobnost, jednoduše něco. Pokud nejsi schopen najít vůbec nic, změň to a osm hodin odpočívej – tvoř, sportuj, buduj vztahy, uč se, žij. Život není o práci.

Myšlenka Work Life Balance se v rámci filozofie Baťa rozpadá do detailů jako je desatero pro zdravý spánek, jako desatero pro čistou mysl apod.

To co se dnes učíme, oni uměli.

Jsou úplně mylné myšlenky o tom, jak Tomáš Baťa dřel lidi a chtěl, aby přemýšleli jen o práci. Musím se přiznat, že jsem se upřímně smála při čtení vzpomínek jednoho konstruktéra u Baťů, který vzpomínal na to, jak z počátku pracoval i dlouho do noci, aby přišel na to, jak zdokonalit nějakou část stroje, až si toho všímali i ostatní a že jednou potkal přímo Tomáše Baťu a ten mu řekl: „Pane XY, já si vaší práce vážím, já to nadšení vidím rád, ale abyste se z té práce i neposral. Od práce i koně skapou. Už vás nechci vidět zůstávat po práci tak často. Máte už nějaké děvče? (na to mu ten člověk odpověděl, že ne) a Baťa dodal: Možná vám to půjde lépe, když půjdete ven za děvčaty.“

K zastupitelnosti. To je další velmi důležitý bod. Podle baťovin je patologické cokoliv, co je závislé na jedinci. Baťoviny nevěří v to, že ego jednotlivce, na kterém je systém závislý zůstane pokorné. Jednotlivec, na kterém je systém závislý jej začne časem ovládat a brzdit. Pro Systém řízení Baťa platí zastupitelnost. Povinností všech lidí u Baťů bylo hledat si průběžně svého zástupce, výběr byl vždy na jednotlivci.

Ten přesah je geniální. Ty sám jsi zodpovědný za to, koho si vybereš. Člověk u Baťů nikdy nevěděl, kdy se někdo začne zajímat o zda jsi si vybral dobře. Firma se tak chránila před tím, aby schopné lidi nepřerostlo jejich ego a to ve smyslu: „Nikoho nenaučím, co a jak dělám, protože bych mohl být nahrazen.“ Firma Baťa říká, že každý musí být a bude nahrazen, že je to stejné jako život v rodině – rodiče předají dětem to nejlepší, co umí, aby děti dále nesly ten odkaz, baťovci vnímali firmu stejně. Stávající lidí musí ze sebe dát to nejlepší, aby na to nově příchozí mohli navazovat a nést ten pokrok dál. Firma Baťa umí s lidmi pracovat i v tom smyslu, aby ve stávajících lidech nezůstávala hořkost, firma otevřeně hovoří o tom, že je to normální, že někdo jiný v budoucnu sklidí ovoce, které jsi ty sám zasel, že je to přirozené, protože: „Pokud nezasadíš stromy, nesklidíš. Stromy možná začnou rodit, až ty tu nebudeš, pokud však nenaučíš své nástupce starat se o sad, který jsi zasadil, ani oni nesklidí, nebudou vědět jak. Tvá práce je pak zbytečná. Jestli nechceš naučit nové generace sklízet, tak sad ani nesaď.“

Nejde o jednotlivce, každý jednotlivec je nepostradatelný, ale systém na něm nesmí záviset.

Lidé si sami vybírali své nástupce, byla to tvá odpovědnost, koho naučíš hospodařit ve svém „sadě“ a pokud jsi volil špatně, riskoval jsi, že tvá předchozí práce bude k ničemu. Firma se snažila tohle hlídat velmi přirozeným způsobem, prostě poslala odpovědného pracovníka někam na jinou prodejnu, výrobní halu apod. Pokud jeho zástupce zvládl řídit na původním místě sám a dobře, firma věděla, že vše funguje jak má.

Zároveň se také vědělo, že člověku se daleko lépe večer usíná, když ví, že se fabrika nezastaví, když ráno nepřijde do práce, že to někdo může podržet místo něj.

Používaš pojmy „priemyselný človek,“ zamestnanec, spolupracovník a spolupodnikateľ. Aký je medzi nimi rozdiel?

V rámci firmy Baťa se moc dobře vědělo, že jen 15% lidí svoji práci miluje, tvoří a tvoření je činní šťastnými, 80% lidí chodí do práce, protože to vnímají jako běžnou součást života – narodíš se, vyrosteš, pracuje, vyděláš peníze a z nich si buduješ ten život…. a 5% lidí nenávidí, co dělá, je to pro ně čisté zlo. Baťa říká: „Nás nikdy nepoloží konkurence, nás nepoloží ceny, boty ….nic z toho. Jestli nás něco položí, tak jen vlastní lidé, kteří se odkloní od služby.“ Tohle ti vysvětlí vše. Zaměstnanec musí chodit do práce, spolupracovník chce, protože v tom vidí smysl a spolupodnikatel, ten chce, protože může – to slovo „moci“, to že můžeš – to je u Baťů velmi důležitý aspekt. Je vnímán, tak že ty pracuješ, pomáháš, tvoříš, protože můžeš – můžeš duševně, mentálně, fyzicky a protože můžeš, tak to děláš a tím, že to děláš, tak něco vytváříš a to něco ovlivňuje okolí a tím se roztáčí celá ta spirála myšlení, které u Baťů existovalo. Velmi silně se u Baťů prosazovalo, že žádná velká díla nevznikala, protože někdo musel, ale protože někdo chtěl.

Průmyslový člověk, je člověk, který umí žít – osm hodin spí, osm hodin pracuje a osm hodin žije a k tomu všemu využívá to nejlepší, co je mu dostupné. Neustále se rozvíjí a využívá vše, co doba přináší. Žije kulturně, sportuje, zajímá se, vytváří vztahy.

Všetci spolupracovníci mali u Baťu akéhosi „kauča,“ ktorý im pomáhal v práci aj v živote. Ako to fungovalo?

Personalistika byla základem péče o lidi ve firmě Baťa. Personalistika v jiném pojetí, než jí známe dnes. Ve firmě existovala tzv. pozice osobáře. Nejlépe se to dá popsat např. na fungování výrobních dílen. Na každé dílně bylo i několik takových osobářů, protože jeden osobář se neměl starat o více než dvacet, později maximálně třicet lidí. Dodnes nevím jak tuto pozici pojmenovat, aby jí rozuměl dnešní člověk – baťovský osobář byla pozice někde mezi „roznašečem štěstí“ a „vytvářečem sítě“ a „živým informačním systém“.

Byl to člověk, který musel perfektně rozumět lidem. Sám Tomáš Baťa řek: „Na lidi není možné vytvořit předpis, potřebujeme znalce lidské duše, aby rozuměli našim lidem.“

Měl to být člověk, který ve firmě působil již několik let, měl mít za sebou životní zkušenosti, aby měl pochopení pro ostatní. Měl být ženatý a bylo výhodou, když měl děti. Měl to být člověk, který dokonale znal fungování firmy, věděl, které pravidla je nutné bezpodmínečně dodržet a jak nezapomínat zejména na lidskost. Byl to člověk, který vytvářel podmínky pro fungování člověka ve firmě, zároveň se však nikdy nesměl odtrhnout od dění na dílně. Bylo to různé, ale obecně se dá říci, že dva dny v týdnu tento osobář pracoval na dílně u strojů a tři dny vytvářel podmínky pro ostatní. Pro většinu svých lidí byl přítelem, který jim pomáhal fungovat nejen ve firmě, ale v osobním životě.

Baťa zdôrazňoval charakter svojich spolupracovníkov. Ako vyberal ľudí a rozvíjal ich integritu? Spomínala si, že všetci boli zastupiteľní, nenadávali na školy a trh práce, ale vedeli „budovať ľudí.“ Čo boli hlavné prvky tohto systému?

Přijetí odpovědnosti za vlastní život, vlastní rozhodnutí  a vlastní práci. Baťa k sobě hledal lidi, kteří za něco stáli, pečlivě vybíral lidi, kterými se obklopoval, věděl, že tito lidé musí být lepší než on, aby se od nich učil a oni byli jemu i druhým vzorem. Firma Baťa je silně vztahová firma, ať vůči svým lidem, zákazníkům, obchodním partnerům či komunitě a veřejnosti. Oni své fungování opravdu přerovnávají k rodině, takže jsou položeny na principech jasných stručných pravidel, důvěry a chuti předat si maximum. A tak jak rodina musí najít vlastní systém pravidel a fungování, tak ho hledala i firma Baťa. Rodina vychovává a firma dělá úplně to stejné. Lidé následují vzory. Nic jiného v tom není. On věděl, že pokud sám bude křivý, tak rovné lidi ve své firmě nenajde. Nikdo nebude pracovat více než on, prostě ne. On svým lidem musí jít příkladem. To je pak celé jedno téma – Baťa jako leader.

Hledal lidi, kteří po ostatní mohli být vzorem. Celý systém vzdělávání u Baťů je postaven na tak jednoduchém principu, který zakořeněný v každém, bez ohledu na zvíře či člověka – instinktivně napodobujeme. A buď napodobujeme to co je žádoucí, nebo to co je nežádoucí.  Nic víc v tom není.

U Baťů se razilo jedno heslo: „Od svých lidí nikdy nesmíš žádat více, než jsi sám schopen a ochoten udělat.“

Každý měl být příkladem.

Spoznala si starých baťovcov, Tomíka Baťu a cez nich asi aj Tomáša a Jana Antonína. Poznáš aj nových baťovcov, ktorí dnes v Česku a na Slovensku budujú svoje firmy? Akí sú?

Co se týče přímo rodiny Baťa, tak třetí generace (vnuci Tomáše Bati) byla velmi aktivně zapojena do řízení firmy. V současné době jsou obě dcery Tomíka Bati (Tomáš Baťa Junior) aktivní v Nadaci Tomáše Bati a v Lesích a statcích Baťa. Pravnuci Tomáše Bati (vnuci Tomíka) jsou aktivní v současné firmě Baťa. Thomas Archer Bata fuguje přímo tady v Česku a stará se o marketing firmy. Charles Pignal – syn Monici Pignal Baťa je zase aktivní v Singapurské větvi firmy Baťa.

Osobně jsem měla možnost spolupracovat pouze s Rosemarii a Monicou, vnučkami Tomáše Bati. Obě jsou to velmi vstřícné dámy, otevřené mysli, které se snaží uchovat jméno a odkaz Baťa pořád aktivní.

Keď porovnáš Baťov systém vo firme, ktorá bola globálna a budovala vo svete priemyselné mestá a spolupracovníkov, a dnešné praktiky v nadnárodných korporáciách, čo by si súčasným korporátnym manažérom poradila?

Budovat lidi, se kterými tvoří. Slyšela jsem pěknou myšlenku od Petera Kryštofoviče: „Šéf může být v daný okamžik jen na jednom místě, ale systém může být kdekoliv současně.“ Tohle je jednoduše podstata celých baťovin, vytvořit fungující systém, jak to řekl sám Tomáš Baťa: „který bude fungovat automaticky, jako západ a východ slunce“. Skutečností zůstává, že Baťa toto tvořil ve vlastní firmě. Korporátní prostřední to má v dnešní době těžší, ale co může udělat každý, bez ohledu na to, kde se nachází, je právě to budování sama sebe a tím být pro ostatní vzorem, k tomu se hodí jiná myšlenka z baťovské filozofie: „Svět nepotřebuje, aby jste jej zachraňovali. Zachraňte sebe, tím že budete budovat sebe. Tím zachráníte svět.“

Z tvojho rozprávania o Tomášovi Baťovi som mal dojem, že prešiel akousi formáciou alebo premenou. Musel sa vysporiadať s krachom hneď na začiatku, bojovať s pýchou alebo zjednodušeným pohľadom na podnikanie. Keď už bol v Zlíne úspešný a išiel do Ameriky, prichádzali ďalšie lekcie, ktoré ho viedli k pokore, húževnatosti, riešení detailov a úcte k práci a spolupracovníkom. Aj ja mám niekedy pocit, že úspech podnikateľom škodí viac ako pády – čo si o tom myslíš ty?

Máš naprostou pravdu a on to sám řekl v několika projevech a poznámkách, firmu Baťa budovalo překonávání překážek. Po deseti letech studia baťovin mi došla jedna zásadní věc: „úspěch firmy Baťa je postavený na pocitu osobní odpovědnosti Tomáše Bati za lidi, které připoutal ke své podnikatelské činnosti a nemyslím tím jen rodinu“. Tomáš cítil odpovědnost za lidi, kteří se stali součástí systému, který tvořil. Ať se podíváš na kterýkoliv krizový rok (a u Bati je to každý druhý), tak on se naučil rozhodovat na základě vnitřního kompasu, který sám i definoval: „Pokud jsem se rozhodl pro řešení, které se jevilo dobré jen pro mě, byla to většinou volba špatná. Pokud jsem se však rozhodl pro řešení, které bylo výhodné pro všechny, ukázalo se toto řešení dobré i pro mě.“

Je neskutečně důležité říci, že Tomáš Baťa nebyl žádný geniální podnikatel, on se jen naučil vnímat lidi a poslouchat vlastní intuici. Řídil se velmi jednoduchou poučkou, opravdu nečiň druhým to, co nechceš, aby oni činili tobě. To přece není žádná nová baťovská myšlenka, přesto je základem baťovin. Tomáš Baťa se celý život učil, sám přichází na to, že poučení přichází odkudkoliv. Učí se pokoře. Na začátku má velké ego, kterého neopouští ani během prvních dvaceti let v podnikání, ale mění se. Ego se transformuje v sebevědomí, které je ale pokorné. O tom je Baťa, on se stal leadrem, protože se naučil vážit si lidské práce, velmi rychle pochopil, že jako jednotlivec dokáže daleko méně, než když se naučí spolupracovat, tak se začal učit a začal to učit i své okolí. Spolupráce. Typické slovo ze Systému řízení Baťa.

Študoval som kedysi Toyota production system, ale aj mnohé iné systémy (Kyocera, Ford, Google, Apple). Keď som začal s profesorom Milanom Zeleným alebo Jirkom Jabůrkom preberať Baťu, tak sme sa zhodli, že nemá vo svete konkurenciu. Aký máš na to názor?

Přiznám se, že neznám zcela podrobně Toyota production system a další. Pro mě Systém řízení Baťa jedinečný v tom, že je přizpůsobený na mentalitu československého člověka. Ten systém byl transparentní, a přesto fungoval. Dnes trpíme stihomamem, že kdyby někdo věděl příliš mnoho informací, tak je to ohrožující. Více se zaměřujeme na skrývání, než sdílení. Já si jednoduše myslím, že Baťův systém dokázal lidem vyčistit hlavu od přemýšlení, co by kdyby a dokázal je zaměřit na podstatné věci, na opravdové přemýšlení o příčinách problémů, hledání jejich řešení apod.

Samozřejmě chápu tvoji otázku, to by bylo asi na delší povídání, ráda bych ti zmínila podrobnosti o tom, jak jednotlivé dílny nakupovaly „služby“ od backofficových oddělení firmy. Systém řízení Baťa totiž dokázal zbořit hranice v názorech, že některá práce je pro úspěch firmy více či méně potřebná. Vědělo se, že jedno oddělení se neobejde bez druhého. Nikdo na nikoho nevydělával a uznávala se práce každého. Bylo to o lidech.

Gabi, veľmi sa mi páči čo robíš aj s Pavlom Velevom a ďalšími ľuďmi. Poznám podnikateľov, ktorí sa snažia nadviazať na Tomáša a Jana Antonína Baťovcov – napr. Staňa Martinec, Vojta Pastorčák, Ivan Baťka, Ľubo Švec, Jaro Crkoň, Jirka Rozvařil, Luděk Šofr a iní. Čo keby sme spoločne začali študovať a adaptovať Baťov systém do súčasných firiem?

Však to je můj hlavní cíl, na to zaměřuje celá má disertace a u toho trávám většinu večerů. O tom je má připravovaná kniha. Pracovně tomu říkám: „Dostat Baťu ven.“ V těch baťovinách to je – je v nich ten návod, jak být „přítomnější“ a tím efektivnější. Občas přemýšlím, jaký je můj osobní úkol v celém pojetí Bati, tak doufám, že dokáži splnit aspoň to, že se veřejnost dozví, že odkaz Tomáše Bati není o botách a že v každém z nás je potenciál Bati. Je to jen o nás. Dokud nepochopíme to, že je to jen v každém z nás, tak nám nepomůže ani tisíce Baťů jako vzor.

gabriela_koncitikova

Tu je prezantácia na tému spolupráca –  SPOLUPRÁCE